Brokolice žádá satisfakci aneb Co jsou mentální kopie

Je známá věc, že neuzavřené věci nám odčerpávají energii.

Mentální kopie je kousíček nás samých, který jsme „nechali“ někde v minulosti, aby střežil nedořešený problém.

Otázku, ve které nemám jasno.

Věc, ke které se chci vrátit. Jednou. Časem.

Je jich hodně

Potíž spočívá v tom, že takovýchto kousíčků máme každý z nás ve svém žití poztrácených spousta. Necháváme je v situacích, které prostě „nemůžeme nechat plavat“.

Jenže s každým takovým kousíčkem nechaným na cestě je nás méně.

A aby toho nebylo málo, tak na ně ještě navíc zapomínáme. Protože show must go on a než se k dané situaci stihneme vrátit a vyřešit ji, pochopit, nebo přijmout, stane se něco dalšího. Tak ze sebe uštípneme další kousek, abychom nezapomněli…

Tak jsme slabší a slabší a ani o tom nevíme… jako ta pomalu vařená žába ☹

Na příkazy neslyší

Když jsem před lety zaznamenala tenhle princip a uvědomila jsem si, kde všude jsem své fragmenty nechala (a hlavně kolik!), rozhodla jsem se k radikálnímu řešení situace.

Prostě si je všechny an block přivolám zpátky a budu zase celá.

A silná.

A šmitec.

Tak jsem se otočila ke své minulosti čelem a na tu kopici mých drobků, která ne náhodou vzdáleně připomínala Mléčnou dráhu (jo, fakt jich bylo tolik), jsem autoritativně zvolala „hybaj zpátky ke mně“.

Jsem přece jejich Celek, tak jakýpak copak, žejo.

Asi vás nepřekvapí, že se nepohnulo ani smítko. Jen já jsem tím zjištěním tak trochu nadskočila ze židle.

Musíte mě omluvit – v mládí holt člověk dělá různé blbosti a občas je i arogantní… A tohle byla názorná ukázka obojího.

Chvilku jsem se vztekala, chvilku jsem volala ještě hlasitěji, chvilku jsem hledala nějakou zkratku… a pak jsem to naštvaně vzdala.

„JINAK“ znamená pokorně

A když jsem za pár dní lehce vychladla, tak mi došlo, že žádná, ani ta nejmenší Mentální kopie, na prosté zavolání zkrátka nepřijde. Že na to musím jinak.

Ale pozor – JINAK neznamená, že se budu snažit o nějaké zdůvodňování nebo vysvětlování…

Brokolice žádá satisfakci

Uvědomte si prosím, že kousky nás samých nechané kdesi v pradávnu jsou jako malé děti odložené v mateřince, kterou ovšem ze srdce nenávidí, protože učitelka je prudí a nechtějí jíst brokolici.

A když si je jdete po práci vyzvednout, už si vůbec nepamatují, jak logicky jste jim ráno vysvětlili, proč je tam necháváte (práce…penízky…musí se…blablabla).

Zato si velmi dobře uvědomují, že se na vás kvůli tomu zlobí, protože učitelka jim opět nedovolila běžet do lesa a k obědu opravdu byla, překvapivě, právě ta brokolice!!

Ale možná vám to přestanou dávat sežrat, když je vezmete třeba na zmrzlinu…a kolu…a brambůrky.

Přece jenom brokolice žádá satisfakci.

Protože sliby se maj´plnit

A úplně stejně je třeba vnímat náladu Mentálních kopií.

Ty sice žádná učitelka neprudí a brokolice je jim srdečně šumák, ale ony chtěly být s Celkem, tedy s vámi.

Ale vy jste je vyčlenili, slíbili jste jim, že se pro ně brzy vrátíte, a nechali je někde trčet třeba i desítky let.

Proto chcete-li k sobě nějakou svou zapomenutou část opět připojit, zapomeňte na všechny příkazy a připravte si kopec zmrzliny, basu koly, pytle brambůrek a nekonečnou trpělivost.

Nebo něco jiného, po čem váš drobeček prahne.

Možná teď zrovna nevíte, co máte drobečkovi nabídnout.

Nebojte, on vám to řekne.

Ale musíte se to fakt chtít dozvědět. Upřímně. Jinak vám nepoví ani ň a vám skrz něj bude i nadále utíkat energie

Co chtěla ta moje

Jedna z mých mentálních kopií se například ke mně v přítomném okamžiku nechtěla vrátit proto, že jsem ji nechala v situaci, kdy jsem se jako dítě velice bála.

Ona to tehdy nějak přežila, ale už se tomu nechtěla opětovně vystavit. Tudíž chtěla zůstat v mém dětství a nic už neriskovat.

Pro tohohle mého mrňouska bylo nejdůležitější, abych mu vysvětlila, že „už jsem velká“ a proto jsem schopná ho ochránit. Ale stejně to byla práce na několik dní.

Nicméně – hodně se mi ulevilo, když se nakonec přece jenom rozhodla mi dát ještě šanci… a důvěru… a opět se ke mně připojila ♥ 😊 😊

Znáte film Mama mia? Sophie hledala svůj chybějící puzzlík.

A její matka taky, i když si to nemyslela…

Nemusíte nic

Samozřejmě to nemusíte dělat.

Nemusíte nic.

Ale je fajn být V CELKU 😊

Platí i mimo obec kartářskou 😊

Tenhle článek jsem měla původně v Dodatcích k Příručce kartářky – k té „velké“ se všemi 79 kartami, co už mám pro vás skoro hotovou.

Ale mám pocit, že ho využijete i vy, kteří a priori kartařit nechcete. Protože princip potřeby celistvosti je obecný.

Jestli si nejste úplně jisti, co a kde jste pozapomněli, stáhněte si moji Příručku kartářky ZDARMA a vytáhněte si kartu, která vás navede.

A pokud by vás zajímalo, jak já to vlastně s tím tarotem čaruju, zkuste eBook ZDARMA Rozlouskněte to!

Tak papa a hodně štěstí při seskládávání sebe sama 😊

Carpe diem ♥ Václava