Má medúza srdce?

WTF?

Ne, nedělám si srandu…

Prostě jsem si to dnes namířila do kanceláře, abych pro vás v klidu a ničím a nikým nerušená napsala článek o bachovkách… 

… a než jsem se na recepci zapsala do knihy příchodů a odchodů, zaslechla jsem tuhle otázku z rádia.

MÁ MEDÚZA SRDCE?

Teda řeknu vám, ten červík dokáže ale hlodat… 

Než jsem vyjela výtahem do čtvrtého patra, několikrát jsem ubezpečila sama sebe, že sem jdu napsat článek o esencích. A se stejnou vehemencí mě to pudilo zjistit, jak to sakra mají ty medúzy s tím srdcem… 

Medúza pod drobnohledem

Páč medúza – viděli jste ji někdy?

Tedy myslím v dobách, kdy jsme tak nějak bez problémů jezdili k mořím, neb viry a podobní troublemakeři naší existence ještě respektovali státní hranice…

Prostě – skrz medúzu je vidět. Aspoň skrz ty, co jsem viděla, vidět bylo. A žádného srdce jsem si nikdy nevšimla… Na druhou stranu – pálit od boku tvrzení, že medúzy srdce nemají, mi přijde přece jenom trošku odvážné…. 

To jsem z toho srna…

To víte, že mi to nedalo.

Naštěstí v útrobách internetu dřímají informace snad opravdu o všem, takže pár kliků mi přináší větu, že medúzy „… jsou tvorové bez hlavy, bez mozku a bez srdce…“  Zbytek snadno naleznete na youtube. 

Přesto se nemůžu zbavit dojmu, že takhle jednoduché to přece jenom není.

Srdce, where are you?

Víte, já se prostě nějak nedokážu ztotožnit s myšlenkou, že cokoliv živého nemá srdce.

Skalní odpůrci věcí mezi nebem a zemí mi snad odpustí, ale já mám pocit, že srdce má i ametystová geoda na mém stole, solný svícen v mojí ložnici, různé fotky, seschlé kaštany a i všechny ostatní artefakty, které mám kolem sebe.

Mimochodem – o těch vašich kamenech a čemkoliv jiném, co máte rádi vy, si myslím to samé. Že zkrátka to srdce mají, byť neslyšíme jeho tlukot.

Víte co?

Říká se, že krása dlí v oku toho, kdo se dívá.

Je možné, že když prozkoumáme medúzy od hlavy až k patě, nenalezneme nic, co by se byť vzdáleně podobalo srdci – tak, jak ho známe my.

Ale co když je to tak, že to srdce, které fyzicky nevidíme u medúz, kamenů či borových šišek, je to naše, skrze něž se na tyto „předměty našeho zájmu“ díváme???

Prostě nemůžu přenést přes srdce, že by medúzy byly bez srdce. 

Ale rozhodně vás nenutím, abyste to vnímali stejně.

Je to ve vašich rukách

Klidně tenhle příspěvek překlikněte s tím, že jsem dneska zkrátka „neměla den“ a začněte se věnovat něčemu jinému, co vás bude bavit. Třeba uštrikujte další ponožku, vypucujte sporák, nebo upečte bábovku.

Osobně jsem přesvědčená, že to bude nejkrásnější ponožka pod sluncem, nejlepší bábovka na zeměkouli, a že ten sporák se bude večer, až půjdete spát, nepatrně usmívat pod plotýnku.

😎😎😎❤️😎❤️😎😎

Nakonec jsem se k těm esencím přece jenom dostala – aspoň k jedné

P.S. Při medúzovém rozjímání jsem našla ten citát, který jsem vám ne úplně přesně uvedla ve svém nejnovějším článku „To nežer, ty vole“

Jeho správné znění je:

„V životě existuje jen jeden zákon: Jestliže se před námi jedny dveře uzavřou, pak se otevřou jiné. Tragika spočívá v tom, že se většinou díváme na zavřené dveře a těch otevřených si vůbec nevšímáme.“

Tak pravil André Gide a já jsem ho načerpala z knihy Bachova květová terapie od Ilse Maly.

Citát patří k esenci hořce (Gentian), která se užívá, když jste skleslí, pokud se vám něco nezadaří.

No a mě k tomu napadlo, že já být medúzou, co obývá vody Země už déle než 700 milionů let, a dozvědět se na takhle starý kolena, že si o mně někdo myslí, že jsem bez srdce, tak bych asi byla skleslá skoro až na úplné medúzí dno 🙁

Jo, ten příští článek o esencích už vážně bude, slibuju…

Tak se mějte krásně a papa ❤️ Václava