MAGICKÉ DVOJKY aneb Další z mých Hovorů s Bohem 😉

Můj mozek má neustále tendenci mě „krotit“.

Znamená to, že tak nějak v okamžicích, kdy jde vše jak po másle, nejsem spontánně euforická a výskající na jedné straně, což mi na straně druhé umožňuje nezhroutit se hned, když se věci nedaří. Raduju se a hroutím se samozřejmě taky, ale „až potom“, kdy už věci a situace nejsou ani tak palčivé, ale ani úplně radostné.

Ano, kdo to vnímáte jako jízdu životem s nohou na plynu a cihlou na brzdě, tak líp bych to asi neřekla.

Takže jsem se k dnešnímu dni plnému dvojek dlouho nechtěla nijak vyjadřovat.

Můj mozek se odvolával na tzv. „vertikální čas“, který s oblibou přirovnávám ke kebabu (kdo ke mně chodíte, tak to znáte), a „varoval“ mě tímto před lehkou hysterií s řadou dvojek dnešního data spojenou.

Tak jsem si uvařila kafe, abych získala odstup, a taky si vzala k tomu kafi sušenku, aby bylo na tuty, že mě jen tak něco nekontrolovatelně nezeuforizuje (tudíž že fakt zůstanu nohama pevně na zemi), no a jak jsem to snědla a dopila a mozek se uklidnil, že je všechno jako vždycky, vzala jsem do ruky tužku a papír… jen tak pro případ, co kdyby se náhodou přece jenom k těm dvojkám chtělo skrze mě něco napsat.

No, a ONO CHTĚLO.

Tak vám to tady sdílím.

Enjoy it 😊

„Milé dítě, nepodceňuj tenhle okamžik. Je vskutku magický.

Na vaší životní cestě je spoustu věcí pevně dáno. Opravdu – toho, co můžete nějak výrazně ovlivnit, není tak moc, jak si rádi myslíte.

Nicméně jsem dobrotivý Bůh a dal jsem vám do cesty pár bran. Soukromě jim říkám „BRÁNY ZÁZRAKŮ“ a jsou to okamžiky, kdy opravdu máte možnost volby, změny.

Pozor, nepleť si to s cochcárnou!

Není to o tom, že člověk líný a nezodpovědný může v tento den na základě vlastního chtění líným a nezodpovědným zůstat a reálie svého žití přitom nějak výrazně změnit, například vstoupit do blahobytu, který jediný mu podle jeho názoru chybí. To by k ničemu nevedlo, a proto to takhle nefunguje.

Brány zázraků jsou od toho, abyste na krátké okamžiky (dnes jeden den) mohli překročit vaše zdánlivě nepřekročitelné hranice SNÁZ.

Představ si to tak, že na chvilku ty dveře, na které třeba už léta neúspěšně bušíš, otevřu. A ty můžeš vstoupit.

Tak hurá, řekneš si možná, tak já teda vstoupím!

Víš, tak úplně snadné to přece jen není.

Protože uděláš-li to, v té nové místnosti tvého bytí zůstaneš, nebudeš se moci vrátit. A pokud jsi na ty dveře zatím nebušila dost dlouho, může tvůj krok být předčasný. Protože až ty dveře zase zavřu a ty nebudeš moci zpět, spadneš na kokos, a to bolí.

Proto spousta lidí nevstoupí, byť má dveře dokořán. Protože jen každý sám sobě dává razítko na to, že „může“.

Dnes je den MAXIMÁLNÍ ZODPOVĚDNOSTI.

Vstupte, všechny dveře jsou pro vás otevřené.

A buďte opatrní na svá přání; mohla by se vám splnit 😊

Pusu, Bůh

Douška:

Pokud s něčím z výše uvedeného nesouzníte či k vám Univerzum hovoří jinak, nezoufejte, a nechte si v klidu a míru svou verzi.

Není více verzí – jen každý máme svoje filtry 😊

A tenhle je ten můj 😊

Carpe diem 💙 Václava

P.S.

S Bohem „nehovořím“ poprvé. Jinou z našich „rozmluv“ si můžete přečíst zde >>

A jestli chcete taky „hovořit“ s Bohem (nebo s Univerzem, či s vaším vyšším Já) a ne o tom jenom číst, ozvěte se – umíme to každý, jenom přijít na to, jak na to 😉.

Tak čus 😎