Monolog srdce

Ahoj, člověče můj milý!

Jsem tvoje srdce. Pulzuju, pumpuju krev, a ty mi k tomuhle trošku mylně přihazuješ pocity. Protože aby ses dostal na pocity, musíš se do mě ponořit hlouběji.

Pumpovat krev je moje práce. Základ, bazální metabolismus, to, proč mě Bůh vložil do tvojí hrudi. Nevyžaduje emoční složku. Dělám to pro tebe rádo. Ale když mě „využíváš“ „jen“ na krevní oběh, je to jako bys jezdil ve ferrari způsobem vhodným pro dýchavičný trabant.

Já mám totiž daleko větší kapacitu. Daleko širší pole působnosti. Jsem bezchybný lakmusový papír tvého nitra. To je moje určení ve vyšším levelu. A já to stále umím, bez ohledu na to, jestli to využíváš, bez ohledu na to, jestli tomu věříš.

Víra je totiž stěžejní. Víra tebe v sebe. Víra v to, že moje signály slyšíš a interpretuješ je správně. Víra v to, že i když se spleteš, já tě nezatratím.

Protože ty máš ve zvyku vnímat mě spíš jen jako tu krevní pumpu…

Nezlobím se na tebe. Takhle tě to naučili, a nedivím se, že zůstáváš nejčastěji jenom na téhle rovině. Je bezpečná, je vlastně mechanická, přehledná, plus-minus opravitelná, popsatelná, uchopitelná, poznatelná.

Můj druhý level tě spojuje s Podstatou. Spojuje tě se světem příčiny a následku, se světem, kde nepotřebuješ žádné vnější arbitry svého konání, se světem, v němž platí Řád.

Z téhle úrovně ti neúnavně vteřinu po vteřině, minutu po minutě, hodinu po hodině, den po dni a rok po roce šeptám, co je s Řádem v souladu a co nikoliv.

A ty mě občas slyšíš a řídíš se mnou, a občas mě slyšet nechceš, protože se ti to momentálně nehodí.

A takhle to spolu táhneme věky a ty o mně střídavě víš a nevíš.

Opravdu se nezlobím.

Zde jsem totiž princip a jako takový jsem neosobní. Ty mě můžeš využívat, nebo mě můžeš ignorovat. Je to na tobě. Mě tvůj postoj vůbec neovlivňuje.

Existují lidé, kteří mě ignorují celý život, a až na smrtelném loži uzří můj potenciál. A i když třeba jen s posledním dechem řeknou „aha, tak takhle to je“, promítám se v téhle vteřině do celého jejich života a narovnávám všechno, co jsem jako pouhá pumpa na krev narovnat neumělo.

Jak vidíš, milý člověče, moje náruč je nekonečně široká a já ti nikdy cestu k sobě neuzavřu.

Miluju tě, člověče.

Tvoje Srdce