Můj příběh

Víte, vy mě ještě neznáte, ale já mám skutečně velmi hezké ruce. Útlá zápěstí a dlouhé prsty. A ty prsty jsou zdobeny pěknými, zdravými nehty v délce „tak akorát".

Je mi padesát let a to, co jsem před chvílí napsala, platí let dvacet. Předtím jsem si nehty okusovala. Opravdu moc jsem se snažila to nedělat. Za prvé to dost bolelo a za druhé estetika dostávala poněkud na frak.

K tomu sice nikdy nedošlo, ale párkrát jsem se s čerstvě okousaným palcem raději nešla podívat na večerníček a schovala se do postele, aby si maminka nevšimla.

Stejným způsobem jako základkou jsem se prokousala až k vysokoškolskému diplomu a na obzoru se vynořila svatba.

Moje.

Leckoho by možná napadla slova jako „zamilovaná, růžové obláčky štěstí, princ na bílém koni", a taky cestička sypaná plátky růží vedoucí přímo do edenu, tak kde je jaký důvod k okusu?? A byl! Někde uvnitř, hluboko, nedokázala jsem se ovládnout. Cítila jsem se strašně a nemohla s tím nic dělat.

V každé správné pohádce se po svatbě narodí miminko.

Můj příběh nebyl výjimkou. Překrásná dceruška a milion nových příležitostí ohlodat si nehty až na kost, neboť jsem nestíhala nic a tabulky správného růstu a vývoje dítěte mi visely nad hlavou jak Damoklův meč.

Koho právě napadla otázka, zda náhodou nepocházím z učitelské rodiny, tak BINGO! Z vysokoškolsko-učitelské.

Jednu zásadní změnu mi mateřství na samém počátku přineslo. Změnu ve vnímání kousání nehtů. Dcera začala v půl roce trpět atopickým ekzémem. Tenhle fakt odsunul mé nehty na druhou kolej, celá rodina si vyhrnula rukávy a začali jsme řešit ekzém.

Během asi tak pěti let jsme se seznámili s řadou postupů klasické i alternativních medicín, které měly společného jmenovatele. Nefungovaly.

Dcera vypadala, jako kdybych ji ve volných chvílích vláčela trním, v závislosti na podávaných preparátech střídavě tloustla a hubnula, ze spaní se škrábala do krve a já jsem byla bezradná a zoufalá.

Cože? Koukala jsem na tchyni a nechápala. Podávala mi telefonní číslo. „Zajdi tam s malou, dám ti na to peníze."

O kineziologii jsem v životě neslyšela. Celá moje výchova a vzdělání se odehrávaly v duchu materialistického světového názoru, jenž věci mezi nebem a zemí v úvahu nikdy nebral.

A už vůbec jsem nechápala, jak se do těchto vod dostala tchyně, celoživotním povoláním učitelka.

Nicméně TOHLE jsme opravdu ještě nevyzkoušeli. Vzala jsem si číslo a objednala nás.

Mé první kroky novým směrem (neboť o ně tu právě jde), vypadaly jako kolosální šlápnutí vedle.

Seděla jsem na židli, sledovala, jak paní kinezioložka pracuje s dcerou a nemohla jsem potlačit vtíravou otázku „Tak kdo se tady zbláznil?" Máchání rukama, pro mě nepochopitelné otázky, dceřiny odpovědi na hranici zdravého rozumu a komenty paní terapeutky, které přinášely víc otázek než odpovědí.

Po devadesáti minutách toho všeho jsem s pocitem nezbytné daně za novou zkušenost zaplatila požadovaný obnos a čistě hujersky se zeptala, zda by si tato technika dokázala poradit s kousáním nehtů.

„Můžeme to zkusit," pravila terapeutka klidně. Tak jo, když můžeme, tak můžeme, pomyslela jsem si, v duchu odepsala další bankovku a zarezervovala si termín. Tohle jsem se svými nehty ještě nezkusila, tak co.

Byla jsem na začátku 🙂

O týden později jsem si přestala po kineziologickém odblokování kousat nehty, vážení přátelé. A to úplně. A napořád.

Korálky mých dalších kroků se potom začaly navlékat tak nějak samy od sebe a celkem svižně.

Jako první jsem si samozřejmě začala dělat kurzy kineziologie. Dobře se pamatuji, jak jsem se po prvním z nich cítila zcela ready vyřešit všechny zádrhele světa.

Trochu s nelibostí jsem přicházela na to, že tak snadno a rychle to asi nepůjde, nicméně každý pohled na moje nehty mi znova a znova říkal, ŽE TO JDE.

V třetím stupni kineziologického výcviku vstoupily do mého života Bachovy esence.

Nadchly mě. Zejména jejich schopnost působit na úrovni podvědomí.

Laicky řečeno - Bachovky nezajímá, že já si myslím, že něco nejde. Ony tu změnu prostě udělají. Bomba. Tak přesně tohle jsem potřebovala a chtěla. Něco, co funguje, i když já si myslím, že to fungovat nemůže!!

Protože - čistě mezi námi - seznam „tohle není možný" obsahující položky co všechno nemůžu dělat, co všechno nemůžu mít a čím vším nemůžu být byl dlouhodobým zdrojem mé niterné frustrace.

Mou obrovskou touhou bylo všechny ty stupidní nemožnosti pokořit.

Například na něm stálo, že nikdy nemůžu nosit minisukně, protože na to nemám vhodné nohy.

A taky třeba že nemůžu mít ofinu, protože mám nízké čelo.

Pchááá...

Samozřejmě jsem si udělala na Bachovky kurzy. A opět jsem měla pocit, že teď, teď už opravdu neexistuje nic, s čím bych si neporadila.

A znova jsem přišla na to, že ještě stále tak úplná všeumělka přece jenom nejsem.

Bylo to legrační - lektorka nám názorně předváděla, jak probíhá terapeutický rozhovor, jehož cílem je výběr vhodných esencí.

Jakožto snaživec největší jsem se samozřejmě přihlásila jako dobrovolnice a začala odpovídat na její otázky.

Po pár minutách se na mě lektorka zkoumavě zadívala a prohlásila „ty jsi ale oříšek". Jsem totiž Váha a zodpovědná Váha vám vždycky odpoví tak, aby zohlednila všechny eventuality 🙂 

Pochopila jsem, že k efektivnímu vedení terapeutického rozhovoru to bude ještě něco malého chtít.

A to „něco" přišlo, než bych řekla švec. Kolegyně přinesla tarotové karty. Byly úplně nové a půjčila mi je k prohlédnutí. Osho Zen Tarot. Láska na první dobrou.

Další kurzy, další vhledy, další AHA-efekty, další prozření, mnohdy bolavá. Postupně jsem si začala osvojovat nástroj, díky kterému lze nahlédnout, kde je zakopaný pes, a to v čemkoliv.

Třešeň na dortu přišla asi pět let po mém prvním setkání s kineziologií.

Vidím to jako dneska - po obědě ukládám nejmladšího synka do pelíšku a uléhám rovněž, abych načerpala sil před odpoledním mateřským maratónem.

Vím, že bych se měla učit esence, ale nechce se mi.

Za chvíli mi to nedá, tak sahám po knížce a pokračuju v biflování indikací.

Začínají na mě vyskakovat různá slova - nerozhodnost, únava, vyčerpání, netrpělivost...TAK SE PŘECE JMENUJÍ NĚKTERÉ TY KARTY!!!

Nemůžu zůstat v posteli. Beru karty, rozkládám je po jídelním stole a stavím na ně lahvičky esencí.

Klíčové indikace mnoha z nich opravdu odpovídají názvům karet! A co s těmi, co se klíčovým slovem neprotnuly? Stačí přečíst bližší specifikaci esence a karta je jasná!!! BINGÓÓÓÓ!!!

Na stole leží 38 dvojic karet (negativní a pozitivní pól) pro 38 esencí. 3 karty reprezentují Rescue remedy, jedinou směs v celé sadě.

MÁM NÁSTROJ. PRÁCE MŮŽE ZAČÍT! 🙂

Navštívíte-li mě dnes se svým bolem na těle či na duši, odzrcadlím vám pomocí tarotu přesně to místo, kde je zakopán pes.

Je to většinou jinde, než si myslíte, a to poznání bolí. Proto se u mě zkraje pláče. 

Posléze vám nabídnu jiný úhel pohledu. Takový, z kterého je vidět cesta, nebo aspoň první krok. Udělat ho je na vás.

Bachovky "na míru" odvedou svou práci tam, kde racio nestačí. Porovnají vaše emoce a s tím prvním krokem vám pomůžou.

Těším se na vás 🙂

P. S. Pokud vaše bránice prahne po dalších veselých historkách z natáčení, nabízím vám svůj eBook zdarma A budu, sakra, harmonická >>

Carpe diem, Václava ♥