K tomu Flemingovi – myslím Alexandra, toho s tím penicilinem, ne Iana, duchovního otce Jamese Bonda. To jen tak na úvod 🙂
Je ponuré ráno, na nebi visí těžké mraky barvy olova, atmosférický tlak vyjádřený v hektopascalech se plazí někde u mých kotníků…
– a já mám zase ušlechtilé pnutí učinit svět lepším, jako ostatně v takovéhle situaci vždycky.
Pozor, nemyslete si – nejsem žádná začátečnice a už vím, že svět je v současném okamžiku dokonalý úplně akorát, a Stvořitel po mně rozhodně nežádá, abych jakkoliv vylepšovala jeho dílo.
Proto svět, který chci vylepšovat, je ten můj 😊
(a k tomu jsem se dopracovávala fakt dlouho)
A protože jsem taky už přišla na to, že sebemenší svévole v tom „vylepšování“ se mnohdy nepříjemně nevyplácí, sahám po orákulu, aby mě nasměrovalo.
Chcete vědět, jaké přesně to bylo? Záleží na tom? Ok, uspokojím vaši zvědavost – byly to Andělské rady od Doreen 😊
A slovo, které na mě vyskočilo, bylo POSLÁNÍ.
Trochu se mi podlomila kolena, neboť tento pojem mám spojený se vznešenými souslovími typu „vynález elektřiny“, „penicilin pro všechny“ nebo „zachraňme svět“, a to všechno už za mě naši předchůdci Alessandro Volta, Alexandr Fleming a Matka Tereza jaksi udělali, nebo se o to aspoň pokusili.
POSLÁNÍ. Co je teda to moje poslání? Proč jsem byla POSLANÁ právě sem a nikam jinam?
Víte co? Slova klamou. A soustředit se na ně je past.
Teď jsem vás možná trochu zmátla.
A kam teda máme upřít tu pozornost, když ne na slovo? Notabene když je jenom jedno?
(jako Alenka 😊)
Je to jednoduché. Pohleďme nikoliv na slovo, nýbrž za slovo.
Voltu elektřina a její věrný souputník magnetismus prostě neodolatelně přitahovali, Fleminga k penicilinu dovedla náhoda (píše Wiki) a jeho ochota počkat si, „co z toho bude“, no a Matka Tereza zkrátka „dělala malé věci s velkou láskou“.
Takže je to jasný – budu-li trpělivá (jako Fleming) a nechám se magneticky přitáhnout (jako Volta) k činnosti, kterou budu dělat s velkou láskou (like Mother Therese), Nobelova cena mě nemine 😊 😊
Nevím, jak to máte s vaším posláním vy, ale já jdu s dítětem zopakovat vyjmenovaná slova, neb přijímačky už pomalu ťukají na dveře…
Carpe diem ♥ Václava
Tak co, polechtala jsem vaši bránici? Chcete ještě? Pak vám doporučím třeba Múzověk, ten je taky prima…
A pro ty z vás, kdo máte – stejně jako já – nutkavá pnutí „přicházet věcem na kloub“, mám pozvánku do své čarodějné kuchyně zde >>