Společný jmenovatel

Možná je vám divné, jak souvisí „prsenkové* intermezzo“ s tarotem a Bachovkami. To vám snadno vysvětlím – tím společným jmenovatelem jsem já 🙂

Dovolte, abych vám sdělila, co jsem zatím držela v tajnosti – jsem introvert. A vždycky mi dělalo potíže vstoupit do světel ramp a říct „pohleďte, zde jsem“.

V praxi z toho plynuly určité komplikace – neuměla jsem se totiž úplně dobře „prodat“. A laskavý Vesmír poté, co osm let zpovzdálí sledoval, jak mi to nejde (nabídnout své služby jako OSVČ), se rozhodl pomoci mi tím, že mě umístil do prodejny dámského prádla, mnou překřtěné na Prsenky*, jako prodavačku.

Prostě od jednoduššího ke složitějšímu.

Elévka

Začátky nebyly jednoduché.

Naštěstí se mi dostalo ochranných křídel mé kolegyně, která na mě nespěchala, a pod jejímž laskavým vedením jsem se naučila veškeré nutné technikálie potřebné pro úspěšnou kariéru prodavačky.

Mazák

Jakmile jsem ovládla nezbytné penzum prádelní odbornosti, začala jsem si prodejní proces vysloveně užívat. Nádavkem mě velmi těšilo nosit naše výrobky a dle možností je zákaznicím na sobě samé i prezentovat.

Neděste se – mluvím o letních měsících a kombinaci tílek se špagetovými ramínky s krajkovými braletkami, kdy pod jedním je to druhé dobře patrné 🙂

Kolegyně byla „ulítlá“ stejně, tak jsme často vypadaly jako obživlé figuríny sales promotion.

Při jedné takové příležitosti nás navštívil šéf.

Nevěřícným zrakem prozkoumal naše outfity, zjistil, že opravdu kopeme za firmu, a než to stihl jakkoliv komentovat, vypadla ze mě věta „jsme si samy tou nejlepší reklamou“. Tehdy jsem ještě nedokázala dohlédnout její význam.

Moje literární choutky

Asi tak po roce prsenkové kariéry jsem prodavačskou rutinu ovládla natolik, že mě opět posedla touha popustit uzdu svému „literárnímu střevu“ – tohle puzení mě provází už od školy a sem-tam se prostě neudržím a něco někam napíšu 🙂

Výsledkem byl článek Kapitola o vášni aneb Prsenková paralela, který si můžete přečíst zde:

Zahájila jsem jím nejen zlatou éru svého bytí v Prsenkách, ale také historicky první sčítání Bohyní.

Vysvětlím.

Tohle ⇓  jsem vylepila na stěnu kabinky, dala k tomu tužku a tradááá… Bohyně začaly přibývat 🙂 A taky si přitom začaly uvědomovat, že Bohyněmi jsou! 🙂

Které z vás jste u nás v obchodě v té době nebyly, milé ženy, nezoufejte, udělám výhledově nějakou online verzi evidence a budete mít možnost se připojit 🙂

Připadá vám to ujetý?

Mně taky.

Krásně ujetý.

Protože podprsenku vám prodá kde kdo.

Podprsenka s příběhem Bohyně byla k mání po omezenou dobu

(dokud papír stačil 🙂 ) pouze u nás.

Miluju přesahy!

Přesahy

Mě totiž nikdy nebavilo jenom prodávat prádlo.

Bavila mě komunikace se zákaznicemi. Bavilo mě ukazovat jim jiné úhly pohledu na ně samotné. Bavilo mě ukazovat jim, jak jsou krásné, přestože si to mnohé vůbec nemyslely.

Pravda, v té zkušební kabince jsem tarot v ruce neměla. Ale měla jsem zrcadlo. A měla jsem svůj pohled do očí našich zákaznic. A viděla jsem jejich krásu, říkala jsem jim to a ukazovala jsem jim ji. A některé z nich svou krásu opravdu uviděly!!

Obrovská satisfakce pro mě. Ne jako pro prodavačku. Jako pro člověka.

Nenabízela jsem našim zákaznicím prádlo.

Nabízela jsem jim nejlepší možné verze jich samých – v našem prádle.

Bomba. To mě baví! TO CHCI! 🙂

Dělám to stále

Možná vás teď napadá otázka, proč to teda nedělám, když mě to tak baví. Protože já už to opravdu nedělám. Nebo lépe – nedělám to v prsenkách.

Dělám to tady. Dělám to teď. Dělám to takhle.

Vstupuji nyní do světel ramp a aktualizuji větu, kterou jsem dříve nedokázala docenit. Ta věta odteď zní „jsem si sama tou nejlepší reklamou“ 🙂

♥

Co z toho vzešlo

Své zážitky z prsenek jsem vetkla do knihy
V téhle podprsence se vám na záda nikdo koukat nebude  ukázka zde ⇒

Jo, a mimochodem – ještě stále se považuji za introverta.

Za introverta s občasným sklonem k exhibicionismu 🙂

Carpe diem, Václava ♥