PUBERTA 😈 aneb Proč je prima umět tarot 😇

Když ani mokrý hadr nepomůže

Tak v tomto okamžiku bych si mohla začít zoufat. Jsem zkrátka špatná matka, neumím si to vysvětlit jinak.

Mé milované dítě bloumá po bytě jako mátoha, hledí na mě (nebo spíš skrz mě) skelným zrakem, mluví nesrozumitelně a chová se jako dokonalý mimoň.

Ne, nevrátilo se z tahu, není sjeté, ani pod vlivem.

Vlastně pod vlivem je. Pod vlivem puberty. Aspoň si to myslím.

Když před chvilkou profunělo obývákem a poskytlo mi na konkrétní otázku „máte zítra školu“ mlhavou odpověď „nevím, možná“, došla jsem si dát mokrý hadr na hlavu a začala jsem zpytovat svědomí, kde jsem jako matka udělala chybu, že se moje donedávna slunečné robátko chová jako tydýt.

Vzala jsem to zevrubně – od početí až do přítomného okamžiku.

A protože jsem pečlivá a přísnost mám v malíčku, věřte, že jsem těch svých výchovných selhání našla celou řadu.

Až se mi z toho udělalo šoufl.

Až se mi ZE MĚ udělalo šoufl.

A když jsem se tedy už už chystala, že si posypu hlavu popelem a půjdu se opět pokorně pokusit se se svým dítkem domluvit (teď, když už vím, za co všechno „můžu“), nějaký vnitřní hlas tónem generála všech generálů zvolal: „Zadrž!! Je v pubertě!“

Nojo, vlastně!

O pubertě jsou kilometry knih, metráky moudrých rad a obecně jich většinu znám.

Ale když se to aktuálně děje, když se vše kolem mě tříští na kusy a já zblízka sleduju tu apokalypsu, tak mě zrovna jako na potvoru žádné vhodné moudro nenapadá.

V hlavě mám okno obsazené pouze osobní mateřskou nedostatečností, která mi stále dokola přehrává, kde všude jsem se sekla, a v kánonu ševelí, že se můžu jít tak akorát zahrabat, když si s tím neumím poradit.

Jsem vyčerpaná a marně pátrám ve tváři přítomného teenagera po rysech svého děťátka, které se jako miminko chechtalo celým tělem, spalo v kočárku klidně tři hodiny v kuse a zeleninovou polévku jedlo zásadně vidličkou.

Where are you????

Nádech, výdech, a tarot

Znáte tu poučku, že než se člověk odhodlá k nějakému zásadnímu činu, kupříkladu skoku z okna, měl by se zhluboka nadechnout a vydechnout?

Tedy poté, co jsem nestihla vyřknout výše zmíněnou otázku, neb za dítětem už opět zaklaply dveře pokojíčku, jsem se několikrát nadechla a vydýchla, pokaždé zhluboka, a položila si otázku „s čím se to tady vlastně potýkám“, protože konstatování, že „s pubertou“, mi přišlo žalostně nedostatečné.

Ale odpověď jsem nehledala v knihách ani na wikipedii, sáhla jsem po svých milovaných oshovkách.

Proč?

Je to nejrychlejší cesta…😊

Sebereflexe v praxi

A během několika okamžiků jsem uviděla jako na dlani, o co teď mezi mnou a mým dítětem jde.

Nevím, co v období puberty vašich andílků trápí vás, ale já si pravidelně natloukám kokos na tom, že moje dítě by se dospělým sice rádo cítilo, ale chovat se podle toho nehodlá, a to mi nebetyčně vadí.

Ale to není zdaleka všechno, co mi karty napověděly.

Protože řešení jakékoliv situace, jak víte, vždycky existuje, ale na jiné rovině, než je situace samotná.

Víte, když jsem začala psát tenhle článek, byla jsem našlápnutá k tomu, že po jeho dokončení si vyhrnu rukávy, posbírám veškerou svou rodičovskou autoritu a půjdu „srovnat dítě do latě“.

Vysvětlím mu, jaký je rozdíl mezi mezi mamahotelem a samostatnou existencí, proberu s ním termíny jako POKORA, VDĚČNOST, SLUŠNOST, etc. Vlastně jsem to tak až dosud dělala vždycky a sebekriticky přiznávám, že výsledky těchto hovorů byly přinejmenším diskutabilní.

Ale až do dnešního dne jsem se nikdy na tohle neptala karet. Njn, chybama se člověk učí. To rčení o kovářově kobyle, co chodí bosa, znáte, viďte…

A co takhle moje sebereflexe?

A když tak chvíli koukám na ten výklad, přestávají mě drásat Odpoutání a Zpomalení, ale stále víc mě přitahuje vertikála Procitnutí, Každodennost a Integrace.

INTEGRACE zejména.

Protože jsem to já, kdo musí akceptovat všechny podoby mého dítěte a ukázat mu tím, že TO JDE, aby si na to mohlo vzpomenout vždy, když bude mít s přijetím sebe sama potíže.

A stejně tak jako vy, kdo teď čtete tyhle řádky, i já vím, že přijetí sebe sama ve všech podobách dá jednomu zabrat… 😊

A stejně jako vy, i já své dítě miluju. Karta KAŽDODENNOST je toho jasným potvrzením, i když mi to v některých vyhrocených situacích drobet drhne…

A také vím, že „milovat někoho neznamená dovolit mu všechno“. Tomu karty říkají PROCITNUTÍ a v praxi to obnáší vypilovat umění nebrat si věci osobně.

Ufff, je mi lépe…

Tak pro tohle je prima umět tarot… 😊

Koho z vás zajímá podrobný popis karetního výkladu, přečtěte si jej zde >>

Paráda! Ale co teď? A co potom?

Pokud jste dočetli až sem, je možné, že vás karty zajímají, ale nevíte hned, s čím začít.

Mám pro vás nabídku:

Tak se mějte krásně…

Carpe diem   Václava

Václava Chrástková
Matka tří úžasných dětí - kartářka par excellence - Bachově květová terapeutka z přesvědčení - prsenková královna v. z. - žena, která říká, co cítí, lidem, kterých se to týká :) - autorka eBooku Jak ho nezabít, když pánev je tak blizoučko >> Můj příběh si přečtěte zde >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.