Ty jsi ten Zázrak 🧡 aneb Zlobit se sám na sebe je blbost

Bylo, nebylo…

Narodil se Zázrak. A toho, že je Zázrak, si byl vědom. Byl spokojený se sebou i se světem, a celé dny jen zářil.

„Musíme tě naučit mezi námi žít,“ řekli mu ti okolo. „Jsi krásný, ale nahatý. A u nás je zvykem mít něco na sobě. Oblékni si tenhle kabátek, uvidíš, že ti bude slušet.“

Zázrak se trochu podivil, protože měl dojem, že jeho záře tím bude trochu zastřená, a jemu vlastně žádný obleček nechyběl. Ale měl ty kolem tak rád, tak jim zatajil své obavy a dovolil jim, aby mu ten kabátek oblékli.

Koneckonců vypadal v něm opravdu docela cool a jeho bližní měli takovou radost 😍😍😍😘

Tak se radoval s nimi a vůbec nic si nedělal z toho, že je ho vlastně o kapánek méně.

Přituhuje

„To jsou ale nápady nosit kabátek na holém těle, to se nedělá, pojď, oblečeme ti pod něj košilku!“

WTF???

To už byl náš Zázrak trochu větší, zvládl taje lidské řeči a proto se ozval: „Ale já nechci žádnou košili, dokonce ani tričko, mně je takhle dobře!“

„Cože, tak ty budeš odmlouvat?? Tak to ne, milánku, takhle se správný Zázrak nechová. Koukej si oblíct to tričko! A pamatuj si, že my to s tebou myslíme dobře!

Co měl Zázrak dělat. Moc chtěl být „správný“ a už nějaký pátek v tomhle světě byl, takže věděl, že jenom zářit nestačí. Oblékl si tedy tričko a zase o maličko zmatněl.

Ale když se rozhlédl kolem sebe, podobná trička nosili vlastně všichni, tak se tím dál netrápil a věřil tomu, že to s ním přece myslí dobře.

A jak plynuly dny, roky a desetiletí, kabátků, trik, mikin, šál a čepic přibývalo.

Heeeelp!!

Jednoho dne se Zázrak ve funglnovém outfitu značky „tohle je pro tebe nejlepší“ krátce zastavil před zrcadlem a s hrůzou zjistil, že sice možná takhle splňuje představy svých bližních, kteří se za něj tím pádem „nemusí stydět“, ale UŽ SKORO VŮBEC NEZÁŘÍ… 

A – pokud to nevíte, když Zázrak přestane zářit, tak to je jeho konec, protože posláním Zázraku je právě ta záře. Je to jako se svíčkou – když shoří všechen vosk, svíce končí.

A to náš Zázrak fakt nechtěl.

„Prokristapána,“ chytil se za hlavu, „tady je něco úplně blbě! Vosku mám dost, knot taky, tak proč mě sakra vůbec není vidět?“

Mimochodem – máte pocit, že by Zázraky neměly klít? No, já nevím, asi bych jim to nezakazovala, když je to začátek cesty k záři…

Všechno špatně, zpátky na stromy

Tak náš Zázrak začal důsledně a svižně, jak jen to šlo, svlékat všechny ty kabáty, mikiny, trička, rval to ze sebe, klel při tom jak pohan, hromada rostla, ale jeho záře nijak zvlášť nesílila.

„Co jste to na mě všechno navlíkli?“ vztekal se Zázrak na své bližní, kteří se pevně drželi své mantry „to je pro tvé dobro, počkáme, až tohle tvoje rebelování přejde, a až pochopíš, že…“

A tady to nikdy nedořekli.

Oni ti naši bližní jsou občas trochu vykutálení… 

Po několika dnech (měsících, letech) svlékání všech těch nasbíraných vrstev měl Zázrak pocit, že už je zase nahatý, jako na začátku, přesto však jeho záře připomínala poněkud vysláblou bludičku nad močálem za temné červencové noci.

„Co jste to se mnou udělali?“ zlobil se Zázrak na své blízké, lomil rukama, malomyslně skládal hlavu do dlaní a snažil se neupadnout do představy, jak se plouží nad stojatými vodami „tak takhle jsem to vážně nechtěl“ až do konce svých dní.

Deus ex machina

Pánbůh z nebeské báně už nějakou dobu pozoroval, jak se Zázrak zároveň vzteká i rmoutí, ale dobře věděl, že ho musí nechat ještě trošku podusit ve vlastní šťávě, aby výuková lekce dopadla na úrodnou půdu (a ne někam do propadliště Univerza, jak se tomu již mnohokrát stalo, protože náš Zázrak patřil k těm tvrdohlavějším).

Poznámka na okraj – jako zářící Zázraky přicházíme všichni na tuto Zemi a ztracením sebe sama procházíme proto, abychom se mohli opět nalézt a byli za svou záři posléze náležitě vděčni – a k tomu nám dopomáhej Univerzum, pro koho je Bůh silný kafe 😎😇😎☕️- konec poznámky.

Takže – když Bůh usoudil, že Zázrak se už dostatečně podusil a patřičně vyměknul, poslal mu do cesty větu „VEZMI SI Z TOHO JEN TO, CO JE TVOJE“.

Katarze

Víte, jak to vypadá, když se vlije olej do ohně?

🔥⚡️🔥⚡️🔥⚡️

Plameny olíznou nebeskou klenbu a jako vedlejší produkt vygeneruje tahle exotermická reakce řadu silných zvuků, v normálním životě jim říkáte řev.

Takže Zázrak po téhle informaci hlasitě zařval a měl pocit, že se ta spálená nebeská klenba zřítila přímo na jeho hlavu, a že toho víc už prostě neunese.

Nicméně věděl, že Bůh do větru nikdy nemluví a taky věděl, že další lano už nedostane 🤔🤔🤔.

Zhluboka se nadechl a znovu se obrátil ke svým nejbližším. Na jazyku ho pálily jadrné výčitky ohledně všech těch kabátků, které PŘECE NEBYLY JEHO, a dalších příkoří, jimiž po léta dusili jeho zář.

Jaké však bylo jeho překvapení, když na jejich místě uzřel sám sebe…

❓❓❓

WTF noch einmal???

To máte tak – všechno, co se nám děje, se děje s naším souhlasem. Na úrovni Duše jsme si své lekce zvolili a vybrali jsme si i ty, kdo nám je přinesou.

Tohle říkám při terapiích svým klientům už léta a od těch, kteří pomáhají občas mně, slýchám to samé.

A snadné to není. Konec vysvětlivky 😎

Rozuzlení

Tak Zázrak chvíli stál, koukal na sebe sama a došlo mu, že zlobit se sám na sebe je blbost.

A vzápětí mu došlo, že nejde o to, jaký příběh měli jeho nejbližší.

Ani o to, jak moc ho jejich příběh ovlivnil.

A dokonce ani o to, že málem (MÁLEM !!!) pod všemi těmi kabátky, mikinami a dalšími slupkami úplně přestal zářit.

Došlo mu, že to, o co tady go, je, že bez svých nejbližších by on sám prostě vůbec nebyl. 🎚🎚🎚

A to náš Zázrak nechtěl.

Nechtěl nebýt.

Protože zářil moc rád.

How simple 🤩

Tak se vykašlal na všechny svoje výtky a byl šťastnej jak blecha, že nezhasnul úplně.

A vděčnej za to lano; nejen za to, že ho dostal, ale hlavně za to, že se mu ho podařilo UVIDĚT.

Takže to s tou jeho září nebylo nakonec tak špatný, jak si myslel.

                                        🤩🤩🤩 THE END 😉🤩🤩

Praktická aplikace příběhu

„Tak supr,“ říkáte si možná, „on to lano uviděl, protože ještě nezhasnul úplně. Jenže já jsem jako ten knot bez vosku a vidím tak akorát kulový… 😩😩“

Jo pardon, to nejdůležitější jsem vám ještě neřekla – ten Zázrak jste Vy!

Tak si z toho všeho vezměte jen to, co je vaše (ale poctivě, ego dostane zabrat), a uvidíte, že ono to s tou vaší září nakonec nebude tak zlý.

🧡 tak pa 🌸 Václava

P. S.

Zdá se Vám, že záříte málo??

Nebo máte pocit, že cítit se Zázrakem je „nad Vaše možnosti“?

No, možná přišel čas ty Vaše možnosti trochu přehodnotit a pozvednout laťku. S tím Vám ráda pomohu při individuální konzultaci osobně či online > >

Těším se na vás 😉

Václava Chrástková
Matka tří úžasných dětí - kartářka par excellence - Bachově květová terapeutka z přesvědčení - prsenková královna v. z. - žena, která říká, co cítí, lidem, kterých se to týká :) - autorka eBooku Jak ho nezabít, když pánev je tak blizoučko >> Můj příběh si přečtěte zde >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.